Asi není třeba říkat, že dnešní věk je věkem počítačů a různých jiných informačních technologií. Ty dnes najdeme prakticky všude, a to jak doma, tak i ve školách či zaměstnáních. Jednoduše se staly nezbytnou součástí našich životů. To však také znamená, že se na ně stále více spoléháme. Například mnohé vlaky jsou dnes již řízeny automaticky, bez lidské pomoci. Tím však v podstatě dáváme počítačům mo nad našimi životy. Můžeme jim skutečně tak věřit? Samozřejmě ještě nejsme na takové úrovni, kdy bychom se museli bát, že se proti lidem stroje vzbouří. To však nevylučuje, že mohou udělat nějakou chybu. A ta v tomto případě může být fatální. Je proto otázkou, nakolik se na počítače a stroje vůbec můžeme spolehnout.
Zde samozřejmě záleží na počítači samotném a na jeho naprogramování. Je také pravdou, že než je jakýkoliv nový model nasazen do ostrého provozu, je podroben extenzivnímu testování za veškerých myslitelných podmínek, aby bylo zajištěno, že skutečně bude za všech okolností fungovat tak, jak má.
Je proto poměrně nepravděpodobné, ač nikoliv nemožné, že by došlo k poruše systému chybou počítače. Jistě, takové případy se staly, avšak jen velmi vzácně. Bohužel toto není jediné nebezpečí, které při využívání informačních systémů hrozí.
Dalším, poměrně závažným problémem je fakt, že dnes jsou prakticky všechny připojeny k internetu. To sice umožňuje snadnější přístup k informacím a také možnost komunikace s jinými zařízeními, je to však bezpečnostní riziko. Jakýkoliv přístroj připojený k síti se vystavuje nebezpečí, že bude nahackován.
Pravda, týká se to nejčastěji počítačů, neboť právě zde mají lidé uloženy svá hesla a data, avšak v bezpečí není žádný systém. Jistě, existují určitá bezpečnostní opatření, avšak žádné z nich, s výjimkou naprostého odpojení od sítě, není stoprocentní. Proto bychom si při jejich využívání měli dávat pozor. Přeci jen, do určité míry se na ně spolehnout můžeme, avšak v současnosti se nevyplatí dávat počítačům plnou důvěru.
