Češi jsou národem pejskařů. O tom není nejmenších sporů. Avšak jak už to tak bývá, i vlastnění psa může být součástí prestiže. I to je důvod, proč si mnozí volí dané konkrétní plemeno. Zvláště ta starobylá si získávají stále větší popularitu, neboť lidé tak mají pocit, že vlastní něco vzácného a cenného. A jedním z nich je i akita-inu Kenichi ai.
Jedná se o poměrně starobylé japonské plemeno, původně určené k lovu. A ačkoliv to trvalo poměrně dlouho, začíná se poměrně dost prosazovat i u nás. Bohužel si většina lidí neuvědomuje, že se jedná o psa s poměrně náročnou povahou, a tomu je potřeba se přizpůsobit. Je tedy vhodné vědět, jaké nároky na svého majitele vlastně klade, a tak můžeme posoudit, zda je pro nás vlastně vhodná.
Tím prvním, co si musíme uvědomit, je to, že se jedná o psa původně určeného k samostatné lovecké práci. Jeho úkolem bylo zvěř najít a udržet na místě, dokud nepřijde lovec. A mnohdy se jednalo o pro psa poměrně nebezpečnou kořist, jako například divočáci. Z toho je jasné, jaké vlastnosti byly v tomto plemeni podporovány a pěstovány.
Především je to jistá samostatnost, odtažitost a nezávislost. Ne nadarmo se říká, že se povahou poněkud podobají kočkám. Akity jsou však zároveň také tvrdohlavé a odhodlané. Po zlém s nimi nic nesvedete, ani klasickým cvičákovským drilem. Na toto plemeno musíme úplně jinak. Má také velmi silný lovecký pud, což může také přispívat k problémům, zvláště pokud máme více domácích zvířat, ať už se jedná o kočky, slepice či jiné. Zde je potřeba přijmout určitá opatření k tomu, aby nedošlo k neštěstí. Z tohoto důvodu také nejsou příliš vhodné pro rodiny s malými dětmi. Akity zkrátka mají rády svůj klid a prostor, což jim malé děti příliš nedopřejí. Přesto však mohou být při správném vedení být ideálním společníkem – jen je potřeba vědět, jak se s nimi domluvit.
